Jizerskou dráhou bývá někdy označován železniční úsek vedoucí z Liberce do Harrachova přes Vratislavice, Jablonec nad Nisou, Smržovku, Tanvald a Kořenov. Jméno vešlo v
povědomí zejména poté, co na tomto úseku na konci 90. let 20. století provozovala dopravu stejnojmenná soukromá společnost.
Zvláště technicky zajímavý je úsek Tanvald - Kořenov, který byl otevřen roku 1902. Z Kořenova trať kdysi pokračovala po dodnes existujících kolejích dále do
tehdejšího Pruska - dnes Polska. V současnosti končí ve stanici Harrachov, kde dopravu umožnila územní výměna s tehdejší PLR. O znovuotevření polské části
trati se uvažuje od 90. let minulého století. V posledních letech bylo sice vypraveno několik "výletních vlaků", ale vzhledem ke špatnému stavu tratě na
polském území se nedaří trať plně zprovoznit. Velkou nadějí do budoucna je projekt, který se již začíná rozjíždět, a to regitram NISA, který ve finále počítá se zprovozněním tratě Žitava - Sklářská Poreba.
Úsek Tanvald - Kořenov byl v minulosti proslulý zejména pro unikátní ozubnicový systém, který vlakům umožňoval překonávat strmý horský terén. Technickou pomátkou je celá trať, zejména 932 metrů dlouhý tunel mezi Doním
Polubným a Kořenovem, na jehož stavbu bylo použito na 20 tun dynamitu. Zajímavý je také 25 metrů vysoký viadukt u Zeleného údolí v Kořenově. Další zajímavostí je, že vlakové nádraží v Kořenově vzniklo na náspu, jenž byl
vytvořen 800 000 kubických metrů zeminy. Celá Jizerská dráha patří zajisté k technickým kuriozitám a je hojně vyhledávána příznivci železniční historie. Na této trati byl také natáčen film Kalamita (režie Věra Chytilová).