První písemná zmínka: 1700. Polubný patřilo před r. 1848
k panství Semily. V r. 1830 zde ve 342 domech žilo 2500 obyvatel. Ti se živili
prací v lese, přadláctvím a tkalcovstvím, foukáním a mačkáním skla, výrobou potaše.
Kostel sv. Jana Křtitele byl vysvěcen v r. 1793, tehdy byla zřízena i samostatná fara (dosud v Příchovicích). Obec se skládala z řady menších místních částí: Dolní Polubný, Horní Polubný, Kořenov, Černá Říčka, Zelené Údolí, Ničovy domky, Kobyla, Merklov, Novina, Růžodol, Souš, Václ.Studánka.
V polovině 19. století byla obec spojena se světem novou Krkonošskou silnicí od r. 1902 vedla tudy železnice - zubačka z Tanvaldu do Jelení Gory. V r. 1847 byla v Dolním Polubném založena sklářská huť (od r. 1849 firma Riedel). V Kořenově vyvěralo několik léčivých pramenů, na přelomu století tam byly lázně (1895: na 1000 hostů).
Přehled vývoje počtu domů a obyvatel:
| rok | 1830 | 1850 | 1900 | 1930 | 1950 | 2004 |
|---|---|---|---|---|---|---|
| domů | 342 | 401 | 795 | 842 | ||
| obyvatel | 2500 | 3071 | 5368 | 4823 | 524 | 687 |
|
Obyvatelstvo vesměs německé národnosti (do r. 1945). Správní vývoj: 
Polubný, samostatná obec do r. 1960. V r. 1949 byla část obce - Dolní Polubný připojena k obci Desná. V r. 1958 bylo na základě smlouvy s Polskem připojeno k ČSR (obci Polubný a Harrachov) část polského území tak, aby celá železniční trať z Tanvaldu do Harrachova vedla po našem státním území. V r. 1899 (19.10.) byla obec povýšena na městys, ve znaku má obra s kyjem. |
| zpět / další |
|---|
Kam dál?  |
Kořenov | | Polubný | | Rejdice | | Jizerka | | Příchovice |